Web Kabátovic rodiny původem z Krašovic

Na sedmou výpravu za Kabáty jsme si se synkem půjčili dodávku, ve které jsme cestovali i spali. Do dodávky jsme umístili jízdní kola, na kterých jsme pak vyráželi na průzkumné cesty po okolí. Pro našeho Martina to bylo zase jiné dobrodružství. Jak už to tak bývá, navštívili jsme spolupracující Kabáty a objevili nějaké nové.

Pátek 2.6.2023 – Brzy po obědě jsem vyzvedl Martina ze školy. Jeli jsme si pro dodávku Fiat Ducato. Přijeli jsme s dodávkou domů a už se nakládaly matrace, spacáky a vybavení na víkendový pobyt. Než jsme se vypravili z domova, byly tři hodiny odpoledne a cesta přes Prahu byla pomalá. Dálnice D4 také cestování nepomohla, protože se na ní intenzivně pracuje, a tak jsme se do Petrovic dostali až okolo 18. hodiny. Využili jsme parkoviště u fotbalového hřiště a šli jsme na procházku do oblasti V horách. Tady v čísle 45 bydlívali Kabátovi. Z původního domu se zachovala jen malá část a nyní je dům v celkové přestavbě. Když jsme se vraceli do Petrovic, šli jsme se podívat na dům, kde měla bydlet Eva Nováková, rozená Kabátová(G11B23a), z Vilasovy Lhoty. U domu bylo veselo, tak jsem se optal, zda tam paní Evu najdeme a opravdu tam byla! Máme tedy hned několik dalších osob do rodokmenu. Ozvala se mi i sestřenice paní Evy, Dana a přidala informace vedoucí k novému záznamu – viz G11B34a. Páteční program tím byl vrchovatě naplněn, šli jsme se najíst a spát do dodávky.

Sobota 3.6.2023 – Jasná noc přinesla mrazivé ráno a od 5 hodin jsme už byli na nohou. Uvařili jsme si čaj a posnídali jsme. Uklidili jsme si náš dočasný pokoj v dodávce a přichystali si jízdní kola na průzkumnou cestu. Vydali jsme se po červené turistické značce do osady Dobrá Voda. Po cestě jsme překonali pomyslnou hranici středočeského kraje a dorazili do kraje jihočeského. Tady jsme si pořídili fotku u kaple Panny Marie a obešli jsme si objekt č.p.4, kde také žili Kabátovi. Po krátké přestávce jsme se vydali na cestu zpět do Petrovic. V Petrovicích jsme se ještě zastavili u místní školy s knihovnou a Martin si pohrál na dětském hřišti před školou. Uklidili jsme kola do dodávky a zavolali jsme paní Slávce, do Kabátovy cihelny, zda už je vzhůru. Pak jsme paní Slávku navštívili. Trochu jsme probrali přípravy na mši svatou, která se bude konat 23.6.2023 a bude věnována našim kněžím Jiřímu a Jiřímu Kabátovým. Pak jsme se vydali do Klisince, kde jsme navštívili Petra Kabáta. Petr pro nás zajistil několik kusů Zlatých stránek, ve kterých se dají dohledat adresy dalších Kabátů v JČ kraji. To nám moc pomohlo, protože hned následující den jsme se seznámili s dalším panem Kabátem. O tom ale až v nedělním příspěvku. U Petra jsme poseděli a také nás pozval na dančí guláš, který připravoval s přáteli na dnešní oslavu padesátých narozenin svého kolegy. Byla to pro nás skvělá nabídka, protože jsme nemuseli po cestě hledat restauraci. Guláš se opravdu povedl. Poděkovali jsme za pohoštění a vydali se dále na cesty za Kabáty. V Oseku jsme se marně pokoušeli najít dům, kde bydleli Kabátovi na začátku 20. století. Po neúspěšném pátrání jsme se přesunuli do Božetic, kde dlouhodobě pátráme po stopách kováře Bédy Kabáta a také kováře Bohuslava Kabáta. Navázali jsme kontakt s rodinou kronikářky paní Jelínkové a pan Jelínek nám přislíbil, že získá informace od Božetických pamětníků. On sám si na Bédu Kabáta vzpomíná, ale místo kde bydlel před tím, než se usadil v Božetickém mlýně si také nevybavil. Po návštěvě Božetic jsme se vydali na plánovanou schůzku s naší grafičkou Kristýnou do Milevska. Usadili jsme se v pizzerii a Kristýna se pochlubila vytvořenou galerií pro tvoření rodokmenu v programu Canva. To je program, který využívám pro tvorbu Mapy Kabátů. Pokud by se moduly z galerie osvědčily, dal by se sestavit jakkoli rozvětvený rodokmen. Kristýně děkuji a během letních prázdnin vše otestuji. Z Milevska jsme se přesunuly na Písecké hory a navštívili jsme rozhlednu Jarník. Odsud byl krásný výhled po okolí. Pak jsme se přesunuli do Písku na nábřeží. Prohlédli jsme si sochy z písku, udělali jsme si okruh okolo Otavy a vrátili se k dodávce. Jeli jsme hledat místo na spaní. V plánu jsme měli Strakonice a okolí. Mezi Pískem a Strakonicemi se nám žádné vhodné místo k zaparkování nelíbilo a tak jsme si udělali okruh Strakonicemi. Na okraji Strakonic jsme našli chatovou osadu a místo pro dodávku. Udělali jsme si večeři, roztáhli matrace a šli spát. Sobota byla využita na 100 procent.

Neděle 4.6.2023 – v noci nás rušil zvuk spěchajících řidičů u silnice do Strakonic. Ráno bylo opět velmi chladné a vstávali jsme kolem páté. Uvařili jsme si čaj, posnídali jsme a přesunuli se ze Strakonic do Svaryšova, kde měl být zárodek rytířského rodu Kabát, o šest století dříve. Opravdu jsme po krátkém hledání našli bývalý statek s rozpadlou střechou stájí. Pozemek je kolem dokola obestavěn vysokou kamennou zdí, tak dovnitř vidět není. Býval to však velký objekt s obrovským dvorem. Poslední zmínka o rodu Kabát je ze 17. století. V tomto století je pak psán už nový majitel. Přestože je objekt na spadnutí, měl jsem radost, že jsem tento historický objekt spatřil, dříve než se celý rozpadne. Ze Svaryšova jsme se vrátili do Strakonic, na parkoviště obchodního centra, poblíž strakonického hradu. Vytáhli jsme kola a jeli si prohlédnout okolí hradu. Když pak otevřel nedaleký Kaufland, došli jsme si na toaletu a také jsme se umyli. Ve Zlatých stránkách jsme si našli pana Václava Kabáta a jeli jsme hledat jeho dům. Když jsme dorazili k domu, bylo teprve půl deváté, tak jsme ještě nezvonili a projeli se na kolech po okolí. Našli jsme fotbalové hřiště s lavičkami a tady jsme počkali do deváté hodiny. Pak jsme zazvonili na Kabátovi. Pan Václav se zdál překvapen, když jsem říkal, že jsme od Kabátů. Vysvětlil jsem panu Václavovi svoji práci a nastínil plán napojení strakonických Kabátů na Svaryšovskou větev, která by měla být i naší větví, jak popisuje pan Emil Kabát v kronice zámečku Hochperk. Pan Václav nám poskytl indicie k vypátrání jeho předků a pak jsme se rozloučili. Dojeli jsme k zaparkované dodávce, naložili kola a vydali jsme se na zpáteční cestu domů. Po cestě jsme si ještě dali oběd v restauraci Cobolis a dorazili domů. Doma jsme vyklidili dodávku a čekali na pokyn majitele k převzetí vozu. Na hledání předků pana Václava Kabáta jsem strávil celý týden. Našel jsem více než 40 osob a dostal se až k roku 1740. Zatím se napojení do Svaryšova nepotvrdilo. Zadal jsem všechna nalezená jména do databáze nezařazených a čas ukáže, kde se nám propojí. Děkuji všem spolupracujícím Kabátům za další posun v rodokmenu!

Vladimír